Příběh rozhledny na Studenci je smutný, ale se šťastným koncem. Tento vrchol pamatuje časy, kdy sem přicházely stovky návštěvníků denně. Ještě předtím však odtud krajinu shlíželi svými přístroji geometři, kteří zde vybudovali jeden z opěrných bodů zemské triangulační sítě. Svědčil o tom kámen s vytesaným nápisem Monumentum astronomico-geometricum, jenž zde byl dlouhou dobu umístěn. V 19. století patřil Studenec do rozsáhlého panství rodu Kinských, kteří velmi dbali na zvelebování svého majetku. Majitel panství kníže Ferdinand Kinský považoval vrchol za natolik důležitý, že jej do map nechal zanést pod názvem Ferdinandův kámen. | |
Podoba rozhledny před rekonstrukcí |
|
V roce 1854 na něm nechal kníže
Ferdinand Kinský postavit dřevěnou
vyhlídkovou věž. S největší pravděpodobností
šlo o nejstarší doloženou vyhlídkovou
stavbu v tomto koutu Čech. Podle
tradovaných zpráv byla po Kleti
nejstarší rozhlednou u nás. Podle
doložených pramenů však existovalo
na našem území již několik obdobných
staveb. Po jedenácti letech provozu ji musela v roce 1865 správa panství dát kvůli špatnému stavu strhnout. "V tomto roce byl vrchol Kaltenbergu zalesněn, zmizel krásný výhled", uvádí Ernst Vater kronikář z Rynartic. Vrchol znovu ožil hlaholem výletníků až v létě roku 1888. Tentokrát se tak stalo díky děčínskému Horskému spolku pro České Švýcarsko (Gebirgsverein für die Böhmische Schweiz). Patřil k nejstarším spolkům na území Čech a Moravy, ne-li vůbec nejstarším. Vznikl 25. 3. 1878 v Děčíně. Od roku 1884 měl spolek sekci v Lísce, od roku 1890 též v České Kamenici a od roku 1909 také v obci Studený. Horský spolek pro České Švýcarsko si zvolil Studený vrch za místo pro postavení své první rozhledny. Podařilo se získat souhlas majitele pozemku i finanční podporu děčínské a českokamenické spořitelny, obcí Česká Kamenice, Chřibská a Líska. Mecenášem byl také významný starosta České Kamenice, textilní podnikatel, továrník Franz Preidl (1810-1889) a další. Franz Preidl byl od začátku své úspěšné podnikatelské dráhy znám jako štědrý mecenáš se silným sociálním cítěním. V České Kamenici nechal na vlastní náklady postavit v roce 1871 chudobinec v ceně více než 30 000 zl., své rodné obci Lísce1) věnoval školní budovu za 10 000 zl., další školu v ceně 7 000 zl. postavil na svém velkostatku v Líšnici na Mostecku. Více než 60 000 zl. věnoval Preidl na rekonstrukci poutní mariánské kaple v České Kamenici, jejíž slavnostní znovuvysvěcení proběhlo 29. června 1885. Tento velkorysý dar ocenil sám papež Lev XIII. a udělil Preidlovi řád svatého Řehoře Velikého. Z Preidlovy pokladny byly pravidelně poukazovány nemalé částky také mnoha zdejším spolkům, charitativním organizacím a nadacím. Preidlův podnikatelský úspěch a zásluhy byly roku 1872 oceněny čestným občanstvím města Česká Kamenice, v červenci 1876 udělením rytířského řádu Františka Josefa a roku 1887 dokonce povýšením do šlechtického stavu Edler von Hassenbrunn. Z této pocty se však Franz Preidl již dlouho netěšil. Zemřel 28. srpna 1889 na svém zámku v Čížkovicích. Hodnota jeho pozůstalosti byla odhadována na 15 milionů zlatých. Univerzálním dědicem se stal jeho synovec Emanuel Karsch, který se podílel na vedení podniku již za strýcova života. K příležitosti Světové výstavy, která se konala roku 1890 v Paříži, byla podle projektu A. G. Eiffela v roce 1889 postavena Eiffelova věž. Po vzoru pařížské Eiffelovy věže byla roku 1891 v rámci vrcholících příprav na Všeobecnou zemskou jubilejní výstavu konanou v Praze vybudována vyhlídková věž kovové konstrukce na Petříně. Její stavba byla zahájena v březnu 1891 a trvala do 20. srpna téhož roku. V nabídkových katalozích některých mostáren či strojírenských závodů z té doby bylo možné najít konstrukční vzory na vybudování kovových věží - rozhleden. |
|
Výstavba rozhledny na Studenci byla zahájena již dva roky před stavbou slavné pařížské Eiffelovy věže. Stavitel Gustav Dittrich už 24. dubna 1888 započal stavbu ne obyčejné dřevěné rozhledny, ale podle soudobého trendu použil železnou konstrukci. Obyvatelé ze širokého okolí považovali za svoji čest, že se mohli podílet na dopravě materiálu pro stavbu rozhledny na vrchol Studence. Rozhledna byla zbudována během několika málo měsíců. Na vrchol kopce Studenec muselo být na jaře roku 1888 dopraveno celkem 9 tun železa. Při stavbě se žádný detail neponechával náhodě, neboť rozhledna měla přetrvat věky. Železná konstrukce byla vytvořena subtilními válcovanými profily spojovanými nýtováním. Vznikla vyhlídková věž o výšce 16,2 m, jejímž středem prochází spirálovité litinové schodiště, ukončené vyhlídkovou plošinou. | |
Železná
rozhledna na Studenci, postavena v roce 1888 (pohlednice ze sbírky P.J.T) |
|
Ukotvení
bylo provedeno do 80 cm vysokých základových
betonových bloků pomocí 8 mohutných,
více než metr dlouhých a téměř 4
cm silných šroubů. Na vyhlídkovou
plošinu pro maximálně 25 návštěvníků
vede schodiště s 92 stupni a s několika
odpočívadly. Za to vše si dodavatel, Pražská
strojírenská akciová společnost
Ruston & syn, naúčtoval přibližně
3000 zlatých. Za neuvěřitelné tři měsíce
od zahájení stavby se 18. července
1888 uskutečnilo slavnostní vysvěcení
rozhledny. . |
|
. |
O značné přitažlivosti nového vyhlídkového bodu v Lužických horách svědčí i to, že jen do konce roku 1888 na věž vystoupilo více než 5000 návštěvníků. V knize hostů každoročně přibývalo několik tisíc nových zápisů. Přístup na rozhlednu měl však určitý řád. Ke vstupu bylo třeba požádat o doprovod knížecího hajného, vstupné činilo 10 krejcarů2). Zde by se dnes nabízela možnost pro místní obyvatele bez zaměstnání, kteří pobírají sociální podporu a z nichž někteří by možná rádi uplatnili své schopnosti. |
Bývalá horská chata (Kinsky Baude) a později hostinec na vrcholu Studence s rozhlednou v pozadí (pohlednice ze sbírky P.J.T) |
|
Již u první dřevěné rozhledny byl stánek s možností občerstvení. Pro značnou oblíbenost místa pět let po otevření kovové rozhledny vyrostla roku 1893 v sousedství věže za peníze knížete Kinského dřevěná horská chata letního hostince "Kinsky Baude" (č. p. 149, Líska), která poskytovala návštěvníkům občerstvení i noclehy. Vnitřní stěny hostince byly obloženy leštěným dřevem. | |
.. |
. K lepšímu přístupu na vrchol Studence vydláždili členové Horského spolku pro České Švýcarsko výstupovou cestu čedičem. Tato práce byla dokončena v roce 1890. I tato stavba je dodnes značnou památkou. Českokamenická sekce horského spolku pro České Švýcarsko zřídila, udržovala a pravidelně značkovala mnoho kilometrů turistických cest kolem města, upravila řadu vyhlídkových bodů (například Pustý zámek) a vybudovala dřevěný hostinec na vrchu Ottenberg u Kunratic a Heidelberg u Huníkova. |
Výstupová
cesta vydlážděná roku 1890 čedičem (stav roku 2006) |
|
Od května 1938 byla na vrcholu Studence
na nově zřízené pozorovatelně na
rozhledně zajišťována i strážní
služba, rozhledna však byla stále přístupná
pro turisty. Vojáci byli ubytováni v přilehlé
horské chatě. Vojenská správa měla
zájem najmout si turistickou chatu hraběte
Kinského na kótě 736 Studenec a uzavřít
z toho důvodu nedalekou rozhlednu. Příslušné
smlouvy byly připraveny, ale k jejich
podpisu již nedošlo. Na jaře 1945 na
samém konci II. světové války byly
nařízeny opevňovací práce okolo města
Česká Kamenice. Protileteckou obranu mělo
podle plánů zajišťovat dělo, které
mělo stát poblíž rozhledny. |
|
Již na konci devadesátých let se návštěvníku Studence naskýtá velmi smutný pohled na chátrající rozhlednu. Výstup na zkorodovanou konstrukci, o níž desítky let nikdo nepečuje, je hazardováním se životem. Pohled je snad o to smutnější, že jde po rozhledně Slovanka na stejnojmenném vrchu v Jizerských horách mezi obcemi Lučany a Janov nad Nisou o druhou nejstarší železnou rozhlednu v Čechách. Byla a je technickou zvláštností. | |
Stav konstrukce - schodiště roku 2007 | |
Z ochozu bylo dlouhou dobu vidět daleko
do kraje. Koruny okolních stromů přerostly
a kovová konstrukce rozhledny, kterou
nikdo od II. světové války neošetřoval
a neudržoval, začala rezivět a chátrat.
Sloužila svému účelu více než sto
let. Postupně se však na ní začal
projevovat nemilosrdný zub času způsobující
korozi konstrukce. Řada z původních
92 schodů se proměnila v rezavý prach
a vyhlídková plošina již místy téměř
neexistuje. |
|
Pokud byl člověk hodně hnán dobrodružstvím a zvědavostí, bylo jeho nebezpečné úsilí při výstupu korunováno pouze zklamáním. Z vršku rozhledny byl již velmi omezený rozhled. Tak jako vše ostatní i tato technická památka zaplatila za nezájem a neposkytovanou péči. Prostě se rozpadla, jako bývalá hospoda u její paty, kde kdysi hlaholily hlasy spokojených návštěvníků. Vždyť během II. světové války byla horská chata stále v provozu. | |
Franze Fritsche, ze Studeného (čp. 38) před vchodem do hostince v roce 1947 | |
. | |
Ještě v roce 1947 chata na vrcholu
Studence stála, jak dokazuje
fotografie, pana Franze Fritsche,
lesního dělníka ze Studeného (čp.
38) z roku 1947, kterou věnoval jeho
syn Josefu Suchánkovi ze Studeného
čp. 38. Proč byla asi výletní
restaurace s ubytováním na počátku
padesátých let minulého století zbořena? Dnes tu z ní najdeme už jen základy se zbytkem zděného sklepa. |
|
Základy se zbytkem zděného sklepa po bývalém hostinci na Studenci (stav z roku 2006) | |
. Na začátku roku 1995 iniciovala Společnost přátel Děčína - Amici Decini - jednání o záchraně rozhledny. Proti rekonstrukci se však vyjádřily Lesy ČR, s. p. i CHKO Lužické hory a rozhledna měla být 30. 5. 1996 stržena. Těsně před zahájením demontáže však rozhodnutí Ministerstva kultury a Státního ústavu památkové péče bourání zastavilo, protože znalecký posudek zhodnotil rozhlednu jako unikátní technickou památku. Rozhledna byla prohlášena technickou památkou 28. 3. 1997. Společnost přátel Děčína - Amici Decini podnikla kroky k tomu, aby zajistila finanční prostředky - 960.000,- Kč na rekonstrukci. Projekt byl zadán renomované projekční kanceláři ing.arch. Jandáčka z Prahy. Rozhlednu si prohlédl zástupce firmy Prošek a syn, umělecké kovářství ze Zbečna u Křivoklátu, která měla rekonstrukci provádět. Zahájení rekonstrukce bylo naplánováno na jarní měsíce roku 1998 tak, aby ve výročí 110. roku existence rozhledny byla předána k užívání. Ale nestalo se tak. Vyskytly se dva problémy. Prvním byly samozřejmě peníze. Peníze z příslušných fondů musí totiž směřovat k vlastníkovi a ten nebyl znám. Členové spolku Amici Decini se domnívali, že rozhledna je v majetku Lesů ČR s. p., ale ty ji neměly v inventáři. Po pátrání v okresním archívu se dospělo k tomu, že původním vlastníkem byl německý turistický spolek Gebirgsverein für die Böhmische Schweiz. Rozhledna s přilehlou turistickou chatou připadla jako konfiskát KČT, který byl roku 1948 zrušen a poté přidělen Československému tělovýchovnému svazu. V porevoluční době se ke svým právům nikdo nehlásil. Druhým problémem byly technické parametry rekonstrukce. Lesy ČR, s. p. ani Správa CHKO Lužické hory nebyly ochotny stavbu povolit, jelikož by se údajně musela vybudovat zcela nová přístupová cesta a navíc by se musely vykácet stromy na vrcholu kvůli lepšímu výhledu. Problémy převážily, a tak bohužel odvážlivci hazardující svým zdravím šplhají i přes písemný zákaz na zchátralou rozhlednu dál. Její další osud je stále nejistý. Rozhledna se nachází na území přírodní rezervace. Snahy ochránců přírody směřují k omezení počtu návštěvníků těchto nejcennějších přírodních ploch, aby zůstalo zachováno přírodní bohatství. Zároveň je ale ve statutu každé chráněné oblasti podmínka vedoucí k zachování kulturně historických hodnot jako neodmyslitelné součásti krajiny, jak uvádí doc. Ing. arch. Václav Dvořák, CSc., působící na katedře architektury Fakulty stavební ČVUT v Praze. |
|
Pozůstatky jejich činnosti jsou patrné všude v okolí. Je třeba se ptát, jak lidé, kteří zde žili, mohli v obtížných klimatických podmínkách a při značně těžkém způsobu obživy ještě budovat s překvapující dokonalostí různé stezky, můstky a další krásné stavby pro rozvoj turistického ruchu. Ten jim však přinášel nejen potěšení z krás krajiny, ale i poměrně významný zdroj příjmů. Nemohlo by tomu konečně tak být i dnes? | |
Ochoz rozhledny (stav z roku 2007) | |
Okolo
roku 2007 byl rozpočet na potencionální
opravu konstrukce rozhledny z původní
částky navýšen na mnohonásobek. A
nejednalo se o malé finanční náklady.
Pomalu se zde nabízela otázka, zda by
již nebylo vhodné povolat k zodpovědnosti
zástupce ze zúčastněných stran při
dokola se odkládajících jednáních.
Pokaždé se totiž našel nějaký další
problém, ten se vynesl na stůl a bylo
třeba jej opět dál a hlavně dlouze
řešit. A tak bylo znovu možné skutečnou
práci odložit a oddálit. Hrozil však
další mnohem závažnější problém.
Na místě byla značně konkrétní
obava, aby konstrukce technické památky
náhodou neskončila ve sběrných
surovinách, rozebrána nenechavci. . |
|
1)rodný
dům Franze Preidla - dnes chata Bábinka 2)Kafkův ilustrovaný průvodce po královstvím českém Česko -Saské Švýcarsko Praha nákladem a tiskem Ed.Grégra, vydáno v roce 1923 Polodenní výlety . |
|
Přehled opatření pro záchranu technické památky - rozhledny na Studeném vrchu v Lísce | |
Město Česká Kamenice zajistilo pro záchranu výše uvedené technické památky následující doklady a opatření: V březnu 2001 byl proveden převod vlastnictví na Město Česká Kamenice za účelem zahájení obnovy. V lednu 2002 byla podána žádost o stavební povolení s podmínkami DOSS, Lesy ČR s. p. vyslovily nesouhlasné stanovisko. V říjnu téhož roku bylo stavební řízení zastaveno. Významný okamžik nastal v červenci 2003, Ministerstvo pro místní rozvoj ČR přiznalo dotaci na obnovu rozhledny na Studenci ve výši 1,2 mil.Kč. Vzhledem k zamítnutí obnovy rozhledny podnikem Lesy ČR s. p., musela být dotace vrácena. Ještě během měsíce října 2003 byl dopracován projekt z hlediska statického posouzení dle podmínek MÚ Děčín a probíhá nové správní řízení - žádost o stavební povolení. Lesy ČR s. p. opět nesouhlasí s obnovou rozhledny. V říjnu 2004 je správní řízení přerušeno a jednání zastaveno. V červenci 2005 je podána nová žádost o stavební povolení se splněním podmínky Lesů ČR s. p. - obnova za pomoci letecké techniky. Již v září 2005 je řízení opět přerušeno pro nesouhlasná stanoviska CHKO Lužické hory a Lesů ČR s. p. Důvodem je nová stavba rozhledny, což bylo známo od roku 2003, kdy bylo nutné pořídit projektovou dokumentaci. Náklady na vypracovanou projektovou dokumentaci již činily 126 tis. Kč. Stavební řízení je opět zastaveno pro negativní postoj zástupců SCHKO Lužické hory v listopadu roku 2005. Během roku 2006 byl vypracován a předložen nový posudek ing. arch. Jandáčka o současném stavu ocelové konstrukce rozhledny. 12. ledna 2007 se uskutečnilo další jednáni na Městském úřadě Česká Kamenice. Předmět jednání: Stanovisko NPÚ, postup obnovy, financování. Stanovisko z hlediska zákona o státní památkové péči č. 20/1987 Sb., přednesl PhDr. Honys, zástupce NPÚ v Ústí nad Labem. Na základě obdržené zprávy o stavu ocelové konstrukce a její obnově lze vyhodnotit tento stav jako standardní opravu. Není nutné hovořit o replice. Replika je památkovou péčí definována jako obměna původního objektu, tedy nový objekt, který nekopíruje původní konstrukci ve všech detailech. Z podstaty památkové péče, která má zájem o obnovu historických objektů pouze cestou minimální ztráty původních konstrukcí, by bylo nežádoucí repliku vytvářet. V tomto případě se jedná pouze o náhradu dožitých konstrukcí formou opravy objektu. Předpokládaná cena obnovy technické památky je stanovena v rozmezí 3,5 - 4 mil. Kč. Přítomní souhlasí s obnovou památky. Obnova rozhledny bude provedena formou oprav se zachováním cca 40% původních dílů. |
|
Poznatky
a použitá literatura: Dvořák, V.: Podaří se zachránit jednu z nejstarších železných rozhleden v Čechách? 1996 Kolektiv autorů: Česká Kamenice , Studio REMA´93 z České Lípy, 2002 Kühn, J., autor: http://www.luzicke-hory.cz/ Město Česká Kamenice - informace k rozhledně Studený vrch v Lísce 25. 11. 2005 a zápis z jednání - rozhledna Studený vrch č. 3 ze dne 12. 1. 2007 Nouza, J.: "Putování za rozhlednami Lužických hor a Českého Švýcarska" 1994 Amici Decini Nouza, J.: Rozhledny Čech, Moravy a Slezska 1999 Nakladatelství 555, Liberec Vater, E.: Chronik von Rennersdorf, III.str.263 Fotodokumentace: Forejt V., Micka J. Zapůjčené pohlednice a fotografie: Hrubý E., archiv PJT., Suchánek J. |